Rozhovor o lesní mateřské škole
Otisknuto v Mariánskolázeňských listech
1.Jak vás napadlo dát dítě do lesní školky?
První impulz jsme dostali od průvodkyně lesní školky, se kterou se osobně známe. Od té chvíle jsme o tom začali uvažovat. Primárně jsme hledali respektující prostředí pro naše dítě. Po prvním setkání přímo ve školce, kde se naše dcerka od prvního okamžiku pohybovala naprosto přirozeně a volně, byla volba jasná.
2 Co vše to obnáší? Doprava, vybavení, finance..?
Lesní školka je pro nás nejbližší školkou. Dojdeme sem během desítek minut pěšky. V tomto máme absolutní svobodu a nejsme závislí na žádném dopravním prostředku. Zvýšené náklady nese určitě výběr a nákup oblečení. Na druhou stranu, pokud rodiče tráví hodně času s dětmi venku, je potřeba mít i tak kvalitní vybavení. S rodiči se informujeme o slevových akcích, poukazech, burzách, nebo měníme na swap bazarech. Školné je také vyšší, než v běžné státní školce, ale kvalitní školka je pro nás prioritou.
3.Museli jste u širší rodiny za tento typ vzdělávání nějak lobovat? Jak ho vnímají vaši nejbližší ( prarodiče, manželé, partneři, sourozenci)
S partnerem jsme naštěstí v absolutní shodě. Šlo o společné rozhodnutí. V širší rodině jsme narazili na odmítavý postoj a celkové nepochopení takového kroku. Po dvou letech ale došlo k přehodnocení jejich postoje, ocenění a dokonce doporučení tohoto směru dalším dětem.
4.S čím jste v lesní školce nejvíce spokojeni/nespokojeni?
Ve školce oceňujeme – volnost, respekt, empatii, profesionalitu, odbornost, rozmanitost, svobodu. Neuvěřitelnou nadstavbou nad rámec školky, je pro mě vytvoření komunity kolem ní. Společné brigády, výlety, pobyty, realizace v Ekotýmu a možnost aktivního se zapojení. To vše dává šanci růstu nejen našich dětí, ale i nás samotných. Profesně, lidsky ve vztazích k sobě navzájem a ve spojení s našimi dětmi.
5.Vnímáte u vašeho dítěte nějakou proměnu, růst, zdravotní stav,..v průběhu docházky do lesní školky?
Po dvou letech (při adaptaci mladší dcerky do lesní školky) jsem měla šanci pozorovat naší starší, jak se pohybuje v prostoru i kolektivu dětí. Viděla jsem před očima, co už jsem věděla z pravidelných konzultací s průvodkyněmi. Přesto jsem byla překvapená, k jak velkému progresu u ní došlo. Z dítěte, které sedělo vždy stranou, je člen týmu. Samozřejmě každé dítě se postupně rozvíjí, ale myslím si, že u nás bylo zásadní, že dostala prostor a čas. Zraje v sebevědomou bytost.
Přes občasné virózy, nebo nachlazení vnímám u těchto dětí rychlou adaptaci na měnící se podmínky a nepohodlí. Rychlou orientaci v cizím prostředí a absolutní suverenitu a přirozenost s jakou se pohybují v přírodě. Co se pohybu týče, jsou na tom v porovnání s ostatními dětmi, velmi dobře. Toto vnímám na cvičení pro děti.
6. Jak myslíte,že je výběr vaší školky a typu vzdělávání v našem městě a kraji veřejností přijímaný/oblíbený?
Myslím, že je objevovaný a doufám, že začne být vnímán jako standartní. Obecně si myslím, že je ještě zahalen řadou předsudků, které plynou z nevědomosti. Ani mě by nenapadlo, když se narodila první dcera, že bude chodit do lesní školky. Tuto alternativu jsem neznala a nic o ní nevěděla. Myslím, že pro hodně lidí je ještě stále naprosto nepředstavitelné, že jsou jejich děti pořád venku. Je to jeden z nejčastějších dotazů. Přitom – žijeme v lázních, ve městě, které je zapsáno pod světové bohatství UNESCO díky našim přírodním zdrojům. Kde jinde by tedy naše děti měly být?
7. Vybrali byste tuto alternativu i pro vaše další děti? Děti vašich známých?
Ano, lesní školka byla jasnou variantou i pro druhou dcerku. A pokud se někdo ptá, s radostí doporučuji a ráda vysvětluji, co zůstává nepochopeno.
